Ahojky, ze začátku ani nevím, myslím před několika lety. Když to budu brát od ledna, tak ta jarní výzva. Prostě mít nad sebou bič, korona krize mi pak pomohla se víc věnovat sama sobě. Pak si okolí začalo všímat změn, a to byla další motivace pokračovat. Dnes už si den bez cvičeni neumím představit, spíš naopak se nutím si udělat volno a nechat čas tělu na regeneraci. Cvičení mě baví jako celek, jsou samozřejmě cviky, které mé baví vice a které méně, ale to člověk zvládne, když chce. A já chci hodně. Přineslo a přináší mi to úžasný pocit, uznání okolí a velké množství komplimentů. Motivaci je vše dohromady, chci se cítit a vypadat dobře. Jak říká přítel, který mě ve cvičení podporuje: „ty už budeš cvičit, dokud to jen trochu půjde…ty už bez toho nemůžeš být“, a má pravdu. Samozřejmě i já mám dny, kdy se mi nechce, ale jen do doby, než se převléknu. Pak se mi něco přepne v hlavě, a hlavně ten pocit po cvičení…ten za tu dřinu stojí. 🙂